Ze vrátek do světa! Na kole do Vídně a k Neziderskému jezeru

Od dětství mě fascinovala představa, tak často předkládaná v pohádkách, kde se hrdina jednoho dne rozhodne vyrazit do světa. A prostě jde. Bez navigace, funkčního prádla, pěšky a většinou i bez prostředků. Později se k tomu přidal dobrodružný příběh naší prababičky, která se takhle vydala na zkušenou do Vídně, kde sloužila jako kuchařka a přinesla si odtud spoustu cenných zkušeností.

S expedičním kolem Kolos na Dunajském ostrově

Dnes můžete být ve Vídni nebo kdekoli jinde za pár hodin vlakem nebo letecky. Ale o kolik intenzivnějším zážitkem je dosažení cíle cesty, která je sama o sobě zkouškou a úkrokem z komfortní zóny běžného cestujícího…? Vysedávání ve vlacích a čekání na letištích prostě vyměníte za ryzí svobodu bez sledování jízdních řádů. A nemusíte se nutně vydávat rovnou přes půl světa. Stačí sbalit brašny, otevřít domovní vrátka a vyrazit. Třeba na kole. Vlastním tempem, cestou necestou.

S touhle romantickou představou, a taky s aplikací mapy.com, vyrážíme do Vídně. Ale protože je léto, chceme se přes rakouskou metropoli dostat až na Rakousko-maďarskou hranici ke stepnímu Neziderskému jezeru, které je spolu s Balatonem vzhledem k původu svého vzniku v Evropě raritou.

Na expedičním kole Českem

Krajem Lady a Blanických rytířů
Ze vrátek vyjíždíme na východním okraji Prahy, jen kousek od cyklostezky vedoucí krajem Josefa Lady, které se ovšem nedržíme nijak přísně. Jako Ladův kraj je označován turistický region mezi Prahou a řekou Sázavou, který malíře inspiroval při výtvarném ztvárnění kocoura Mikeše, ale i Haškova Dobrého vojáka Švejka. Přes Mnichovice, Senohraby, Pyšely a Čerčany se dostáváme až do chráněné krajinné oblasti Blaník. Pole a louky se střídají s bukovými lesy, malebnými vesničkami a kapličkami či křížky podél cest. Stromy jsou obsypané švestkami a špendlíky a bájná hora Blaník opředená mýty před námi. Zmínka o Blanickém hradu se váže k období vrcholného středověku, stejně jako počátky pověsti o spícím vojsku. Žádné pozůstatky hradu se ale nikdy nepodařilo nalézt, proto je jeho existence stále obestřena tajemstvím.

Blanicko na kole

Cyklostezka vede mezi vrcholy Malého a Velkého Blaníku, který se vypíná do výšky 638 m nad mořem. A přestože stoupání je spíš pozvolné, zdá se být nekonečné. Navíc nás ještě pod bájnou horou chytne setrvalý, prudký liják, který nás provází zhruba dvacet kilometrů. Sladkou vidinou se proto stává cíl prvního dne putování: novobarokní zámeček Načeradec, zrekonstruované venkovské sídlo s anglickým parkem. Útrapy z posledního úseku cesty rozptýlí večeře v místním bistru Polepšovna, které se pyšní kuchyní z darů zámecké zahrady. Podle květin zámeckého parku jsou tu pojmenované i jednotlivé pokoje. V jednom z nich se po více než šedesátikilometrové trase usušíme a dáme dohromady na další den jízdy.

Ze zámku mezi zálesáky
V plánu je urazit denně do sedmdesáti kilometrů. Následující etapa vede po cyklotrase č. 321 přes Pacov, hrad Kámen, Kamenici nad Lipou, Žirovnici a Českou Olešnou až k rybníku Holub na Komáří louce. Středočeský krajinný ráz postupně přechází do Vysočiny a v kraj jihočeský. Městečko Pacov, rodiště básníka Antonína Sovy, překvapí fantastickou kavárnou a pekárnou na hlavním náměstí Svobody. V Kamenici nad Lipou najdete v místním zámku sbírku historických hraček a na náměstí skvělou pivovarskou hospodu. Ke zdejším rodákům patří profesor Jakub Hron-Metánovský (1840–1921), připomínající Járu Cimrmana díky řadě podivných a nepraktických vynálezů, které se mu podařilo během svého života zkonstruovat. Přes Žirovnici, město perleťových knoflíků, míříme na původně zálesáckou základnu Komáří louka, jejíž historie se píše od roku 1967. Dnes je rekreačním místem ukrytým uprostřed jihočeských lesů, s přírodním rybníkem, sportovišti a turistickým ubytováním. Možná máme štěstí, ale komáři tu nejsou. Večeři si dáme z vlastních zásob a na dobrou noc pivo v místním kiosku.

Odpočinek po prudkém stoupání

Přes Českou Kanadu do údolí Dyje
Třetí den cesty míříme k rakouské hranici krajinou České Kanady. Viděno zpětně je to jeden z nejkrásnějších úseků naší cesty. Lesy, rybníky, pastviny, žulové balvany rozličných tvarů a fascinující scenérie působí dojmem panenské přírody, díky nimž si tato část krajiny ležící mezi Kunžakem, Slavonicemi a Novou Bystřicí svůj název zjevně vysloužila. Naše cesta vede na jih přes Strmilov, Český Rudolec a Slavonice. V Rudolci nelze přehlédnout strašidelný zámek, původně tvrz ze 14. století, později přestavěnou ve stylu tudorovské novogotiky, dnes však už značně zchátralou, přezdívanou Malá Hluboká.  Najdete tu také pivovar Grasel, pojmenovaný po místním loupežníkovi, jehož jméno v češtině zobecnělo do grázlovské podoby. Zdejší pivovarnická tradice sahá až do 16. století a současná produkce piva navazuje na původní receptury.

Město Pacov

Náš původní plán pustit se z Rudolce jižně přes Slavonice až po rakouské městečko Waldkirchen an der Thaya a napojit se na cyklostezku vedoucí údolím Dyje na Rakouské straně se nakonec rozhodneme změnit. Důvodem je celková denní délka trasy a zdravotní indispozice jednoho článku naší čtyřčlenné výpravy. Se zastávkou na dobrou kávu ve skvostně renesančních Slavonicích se nakonec rozhodneme vydat kratší cestou podél Česko-rakouské hranice. Ze Slavonic jedeme chvíli po cyklotrase Praha-Vídeň, z níž za vsí Písečné s pohnutou historií poválečného odsunu německých obyvatel a pěkně zrekonstruovaným renesančním zámkem odbočujeme na cyklotrasu 1002 označovanou jako Stezka Českem. Asfaltovou cestu místy střídá šotolina, kde se jede méně pohodlně, ale takových úseků je jen pár. Navíc máme dobré turistické pláště s protiprůrazovou ochranou, které zatím nikdy nezradily. Průjezd posledními českými vískami střídá lesní cesta, aleje přezrálých třešní, a nakonec pole plná zrajících cuket a dýní rozmanitých tvarů i velikostí.

Na kávě ve Slavonicích

Ukazuje se, že volba náhradní trasy nás uchránila před bouří a prudkým deštěm, které zuří o něco jižněji od nás v údolí Dyje. Hrozivý mrak máme část cesty v zádech. Na Rakouskou stranu hranice se dostáváme u vsi Schaditz, kudy prochází velká evropská cyklotrasa Euro velo 13, překrývající se část cesty s tzv. Iron curtain trail – cestou železné opony. Přes vesnice Nonndorf a Autendorf klesáme do údolí Dyje meandrující pod městečkem Drossendorf, česky Drozdovice, kde ze skalního ostrohu na řeku shlíží stejnojmenný zámek. Náš dnešní cíl.

Zámek Drossendorf (Rakousko)

Posledních pár kilometrů do prudkého kopce nám už srážkový mrak nemilosrdně šlape na paty. Těsně před prudkou průtrží mračen se ukryjeme v průjezdu ústícím na malé nádvoří zámečku, kde máme zamluvený nocleh. Drossendorf je v historických pramenech zmiňován už ve 12. století. Město má kompletně zachované středověké hradby a jeho centrum vysoko na skále působí opravdu malebně. Od 19. století zámek vlastní rodina Hoyos-Sprinzenstein. Funguje jako pension a vzdělávací centrum. Na večeři míříme do místní restaurace. Naše snahy domluvit se německy brzy ustoupí pohodlné domluvě po našem. Česky mluvící obsluha v restauracích tu není nijak výjimečná a na cestě do Vídně se s ní setkáme ještě několikrát.

Úkryt před deštěm - Zámek Drossendorf (Rakousko)
 
Krajem vinic a úrodných polí
Následující den nás čeká přejezd mezi cyklostezkou údolím Dyje (Thayatal Radweg) a Podunajsou stezkou (Donau Radweg), která nás už má dovést spolehlivě do Vídně. Zkraje ztrácíme výšku nastoupanou na skalní ostroh, abychom se dostali zpět do údolí a od řeky znovu vzhůru do kopců. Po náročnějších stoupáních se ale krajina směrem k městečku Pulkau postupně rozevírá a odhaluje úrodný kraj zvlněných vinic a rozlehlých rovin. Míjíme malované sklípky a malá venkovská sídla. Po krátké zastávce v Pulkau a nadšeném pózování mezi vinohrady se přesouváme jižně mezi rozlehlými pásy vinic a políček prostoupených asfaltovými stezkami a zavlažovacími kanály až k městu Grosweikersdorf. Přestože jde snad o vůbec nejdelší denní přesun v rámci naší štreky, cesta ubíhá rychle a bez větší námahy. Místy působí až trochu jednotvárně. V Grosweikersdorfu nás uvítá penzion s velmi milou majitelkou. Městečko, kterým protékají řeky Mühlbach a Schmida, působí celkově dost ospale. Zbytek čtvrtého dne cesty tedy věnujeme jen malé procházce městem, skromné večeři a delšímu odpočinku. Vídeň máme na dosah.

Vinice v okolí Pulkau (Rakousko)

Dunajský ostrov, ráj přírody uprostřed Vídně
Příští den vyrážíme brzy. Zhruba po dvaceti kilometrech směrem na jih přejíždíme majestátní řeku Dunaj a ve městě Tulln se napojujeme na Dunajskou stezku. Tulln nás přivítá jako město plné života, hudby, kaváren, obchodů a společenského dění. Po krátkém zastavení u radnice na centrálním náměstí, kde je potřeba ochutnat něco sladkého ke kávě a chvíli pozorovat místní cvrkot, nás cyklostezka vyvede městem zpátky na nábřeží. Kdo by se chtěl ve městě zdržet víc, za návštěvu stojí třeba tullnské zahrady poblíž řeky. Prostor zahrad se průběžně mění. Navíc se řídí konceptem tzv. „přírody v zahradě,“ kde se uplatňuje ekologická péče bez využití chemikálií. Břeh Dunaje budeme od téhle chvíle sledovat až do centra Vídně. Většinu cesty před námi vystupují jako dominanta nad řekou věže hradu Kreuzenstein. Sem tam míjíme běžce, lidi na kolečkových bruslích i další cyklisty. Všechno běží v klidném tempu všedního letního odpoledne. Po pravém břehu veletoku, kde je poměrně čilý sportovní ruch, jedeme až do Greifensteinu, kde přejíždíme most na druhou stranu řeky. Kousek před městem Korneuburg zastavujeme na odpočívadle u řeky s občerstvením, kde se podává pivo a hamburgery. Je příjemných 23 stupňů a zdejší lavičky při břehu svádí k povalování. Po krátkém odpočinku po jídle pokračujeme dál s klášterem Klosterneuburg z 12. století po pravé ruce přes řeku. Nedaleko odtud v sanatoriu Kierling zemřel na tuberkulózu Franz Kafka. Míjíme spoustu dalších odpočívadel a drobných občerstvení. Místa, kde lidé sportují i odpočívají.

Danube Beach (Vídeň)

Dostáváme se na severozápadní okraj Vídně. Na okraji Vídeňského lesa, se tu Dunaj zařezává mezi strmými kopci Leopoldsberg (425 m) na pravém břehu a Bisamberg (358 m) na levém břehu. Tento úsek řeky a jejího okolí se majestátně nazývá Vídeňská brána. V těchto místech přejíždíme most a dostáváme se na Dunajský ostrov, skvělý kousek přírody uprostřed města. Ostrov byl uměle vytvořen v délce 21 kilometrů mezi hlavním tokem Dunaje a novým Dunajem. Na šířku nepřesahuje 250 metrů. Na stavbu Dunajského ostrova byl použit materiál vytěžený při stavbě odlehčovacího kanálu, který vznikl souběžně s Dunajem a slouží jako ochrana před povodněmi. Je tu dokonce přírodní rezervace. Po několika kilometrech jízdy ostrovem zastavujeme kousek od Dunajské pláže se spoustou dřevěných mol na opalování, posezení i poležení. Nádherné místo, kam vyrazit za koupáním uprostřed města, čehož místní také hojně využívají. A my taky. Po koupání projíždíme ostrovem dál až k mostu Praterbrücke, kde rondelem nastoupáme vzhůru a bezpečnou cyklostezkou podél velké rychlostní silnice přejíždíme znovu na pravý břeh řeky a proplétáme se příjemně parky a uličkami městem do čtvrti Simmering, kde máme rezervovaný příjemný JUFA hotel Wien. Po večerní procházce městem se ukládáme ke spánku.

Dunajský ostrov (Vídeň)

Z metropole ke stepnímu jezeru
Příjezd k Neziderskému jezeru zvolíme ze severu. To znamená, že z Vídně vyrážíme na poslední úsek naší cesty východním směrem dál podél Dunaje zhruba k městečku Fischamend. Od této chvíle se od veletoku začínáme vzdalovat. Je potřeba říct, že Vídeň je protkaná cyklostezkami opravdu důsledně a s cyklisty se počítá úplně všude. Část cyklostezky vede kolem letiště, kde máme chvíli pocit, že snad přejedeme i samotnou runway. Nutno přiznat, že tenhle úsek je poněkud méně idylický, než naše včerejší dojmy z Dunajského ostrova. Nenáročným terénem míjíme městečka Brück an der Leitha a Parndorf až se konečně dostáváme k jezerním letoviskům Neusiedl am See a Weiden am See.

Neziderské jezero

Neziderské jezero je stepní jezero na rakousko-maďarské hranici. Maďarsky se mu říká Fertő-tó, přičemž fertő znamená údajně bažina. Rakouská část je současně největším jezerem v Rakousku. Vyznačuje se poměrně širokým pásmem rákosí, hlavně na své západní straně, velmi malou hloubkou a mírným, větrným klimatem. Skutečný ráj zejména pro kite surfing. Je tu jedinečná fauna a flóra a jezero je zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO.

Weiden am See (Neziderské jezero)

Městečko Weiden, které je naším cílem, se nachází na rakouské straně. Je tu zastávka vlaku, několik restaurací včetně velkého vinařského dvora, kde samozřejmě ochutnáme víno místní produkce. Přístup k vodě je jen na několika místech, vstup na pláž je většinou zpoplatněn. Na své si tady určitě přijdou milovníci vodních sportů. My vyzkoušíme alespoň projížďku po jezeře na vypůjčeném motorovém člunu.

Neusiedl am See

V příjemném baru přímo na pláži s výhledem na jezero nás za odměnu čeká večeře, drink a romantický západ slunce… Krásná cesta to byla.

Neziderské jezero